Výtah přítel člověka

     Při četbě nadpisu článku se možná zarazíte a pomyslíte si, že je to omyl. Ale není... Již ve středověku, pomáhaly výtahy a zdviže na ruční pohyb na hradech a zámcích šlechticů, buď v kuchyni při přípravě jídel nebo při zajišťování komfortu šlechty.. Prudký rozvoj výtahů a zdviží nastal až v průběhu minulého století po vynálezu elektrického proudu

    I mně osobně zasahuje výtah do životních vzpomínek. Vzpomínám na okamžik, kdy se jedna má spolužačka v 1.třídě základní školy  přestěhovala do obrovského panelového domu a každý den  zde musela jezdit výtahem. Po jedné návštěvě u ní jsem byla tak nadšena, že  jsem si dokonce vymyslela hru jak jezdit ...jako... výtahem i doma a stačila mi k tomu obyčejná židle s opěradlem, kde jsem si namalovala knoflíky a potom cestovala do libovolných výšin světa. 

... 

Tehdy jsem ještě netušila, že výtah mě bude věrně provázet celým mým dalším životem. Po ukončení ekonomické školy jsem pracovala jako účetní v automobilce a při doplňujících kursech se setkala se stařečkem výtahem  a takovým prapředkem současného výtahu, zařízení se jmenovalo "páternoster". Byl úplně otevřený a jezdil stále dokolečka, nastupovalo se a vystupovalo za jízdy a setkáme se s ním ještě někde v muzeu, předpisům Evropské unie by určitě nevyhovoval . Z tohoto zařízení jsem měla zvláštní respekt, jezdila jsem raději v doprovodu druhých, co kdyby se nahoře převrátil! Zajímavé je, že když jsem po čase navštívila tento objekt byl výtah již nahrazen naprosto moderním skleněným výtahem, který  používáme např. v supermarketech.

V této  době jsem se i vdala , založila rodinu  a získala byt v panelovém domě v 8.patře, kde již každodenně používám výtah skoro 40 let. Tento přítel výtah je mým velikým pomocníkem, ale zároveň dovede být i občas nepříjemný bručoun.. Dokáže za jízdy vrzat, občas zastaví mimo určené stanice , skřípe a zlobí se na návštěvníky, kteří čmárají po jeho stěně i když na ně kouká okem výtahové kamery.  Občas se na něj přijde podívat pan opravář a v této době stávkuje, nejede,,, Většinou to nedokáži předvídat a tak toto stávkování provozu mi vesmír naplánuje na dobu prázdnin, dovolených a  skoro vždy na cestu nahoru.

    Hodnotu přítele výtahu jsem si  plně uvědomila při letošním jógovém kursu v Obchodní akademii pro tělesně postižené v Janských Lázních. Byly zde dva navazující výtahy z jídelny na ubytování a tyto výtahy na nás dokonce mluvily -" výtah jede nahoru  a výtah jede dolů" U nástupu do výtahu visela nástěnka a tam bylo silné Desatero používání výtahu. Psalo se zde toto

1. Pokud můžeš, nebuď líny  a choď pěšky

2. Nevolej výtah zbytečně

3. Přivolej jen jeden výtah a pak ho využij

4. Neblokuj výtah těm, kteří nemohou pěšky

5. Preferuj spolujízdu

6. Buď ohleduplný k ostatním

7. Šetři elektrickou energií a rozsviť pouze potřebné světlo na chodbě

8. Minimalizuj používání výtahu

9. Nevtipkuj, jeď tam kam potřebuješ

10. Umožni snadný vstup a výstup 

 Budova Obchodní akademie  v Janských Lázních  je stavební raritou z roku 1992, dokonale zapadá do horského prostředí a hlavně je úplně bezbariérová, takže studenti na invalidních vozíčkách se dostanou  všude od jídelny, přes bazén a rehabilitaci  a tříd až na pokoj, kde je i sociální zařízení přizpůsobené pro vozíčkáře.

 

  

Desatero v prostředí této školy se stalo pro mě obrovským poděkováním výtahům při jejich pomoci zdravotně oslabených . Osobně mě vede k zamyšlení nad hodnotami života a vděčnosti k mému současnému zdraví. Od této doby si vážím více výtahu jako přítele člověka, ale chci se zároveň snažit žít tak, abych tohoto svého " přítele " mnoho nezatěžovala, využívat své "vlastní nohy" a nechávat se hýčkat v kabině přítele výtahu pouze občas , svátečně za odměnu....