Jak bránit principy Jak bránit principy

Jak bránit principy

DEVI NOVAK

Jedno odpoledne nás Svámí Krijánanda pozval na čaj prodiskutovat změnu, kterou měl v mysli pro Anandu.

Když se ptal na naše myšlenky, odpověděla jsem s nějakou emocí, protože jsem cítila, že tato zásada byla  v sázce. Svámidží se na mne podíval pevně a řekl, „možná máš pravdu, ale když mluvíš tak emotivně, je to těžké přijmout co říkáš.“

O chvíli později se připojila jiná osoba a svámidží jí položil stejnou otázku. Ač přišla ke stejnému závěru, který jsem vyjádřila, já její slova byla uvážlivá a klidná. K ní svámidží řekl:“Přijímám tvoje stanovisko jako správný směr, kterým půjdeme.“

To byla pro mne dobrá lekce.

Pravdivé zásady jsou mocné, protože jsou zakořeněné v neosobní pravdě. Jejich obrana s emotivní reakcí jen zakaluje jejich esenci a oslabuje jejich dopad.

Nedávno jsem tato slova našla v Krijánandově knížečce Žít moudře, žít dobře:

Jestliže cítíš, že jsi dohnán k tomu bránit zásadu, nikdy to nedělej pod vlivem hněvu. Braň tvoji víru radostně! Dharmicky-to je řádně- věci mají být  bráněny  poctivě.  A radostné nepřipoutání  je jediný způsob  jak zvýšit tuto obranu.


Jeden z mých oblíbených příběhů o tom jak bránit zásady, je ze života jednoho z prvních křesťanských otců, svatého Antonína. Žil sám v poušti v Egyptě, modlil se a meditoval v osamělých jeskyních po mnoho let. 

Ve stejné době začaly náboženské rozpory ve vznikající křesťanské církvi a hrozilo, že bude zničena. Schizma se soustředilo kolem dvou opačných pohledů na Ježíše Krista. Jedna strana se domnívala, že byl božská inkarnace, osvícená bytost. Druzí, že byl moudrý učitel, ale ne vysoká duchovní postava. Emotivně nabitá debata naplnila velký kostel v Alexandrii. Působila narůstající zmatek v myslích křestanských následovníků. 


Nakonec nějaký mladý mnich v zoufalství vyhledal Antonína v poušti a prosil ho, aby debatu urovnal. Jen zdráhavě se znovu vrátil mezi lidi a klidně vstoupil zadním vchodem do kostela, kde byla prudká debata.

Tak silná byla jeho duchovní přítomnost, že jeden po  druhém se po něm začal otáčet a zlostné hlasy  se utišovaly. Třebaže nebyl pohotový v řeči, pronesl tři slova, která změnila směr křesťanství.

Antonín řekl prostě:“ Viděl jsem Ho“. Potom tiše vyklouzl ven. Bylo po debatě a Kristus byl uznán jako vtělení samotného Boha.


Jestliže v něco věříš, ať boží bytost nebo zásadu, sjednoť se s tím ve svém srdci.   Když jsou nutná slova na její obranu, budeš mít vnitřní sílu prosazovat pravdu.

čerpáno z blogu Najasvámí Dévi, originál přeložila L.M.



Labuti pirka