Kuks - perla baroka Kuks

Kuks - perla baroka

Zámek Kuks, obec Kuks , Betlém

dle internetu - Wikipedie


Zámek byl součástí lázeňského areálu v obci Kuks. Stával naproti hospitalu Kuks.

S výstavbou lázní se započalo v roce 1692, kdy Kuks vlastnil hrabě František Antonín Špork. V roce 1695 byly zprovozněny a v roce 1710 došlo k přestavbě jedné z dřevěných lázeňských budov na kamennou zámeckou budovu. V roce 1711 u něj bylo vystavěno divadlo a v roce 1722 Dům filosofů s knihovnou – ani jedna z těchto staveb se nedochovala. Vrchol Šporkovy výstavby v Kuksu představoval špitál Milosrdných bratří s kostelem Nejsvětější Trojice, vystavěný v letech 1707-1717. Dostavby a úpravy v lázeňském areálu pokračovaly až do roku 1719. Období po smrti Františka Antonína Šporka v roce 1738 znamenalo pro Kuks úpadek. V 18. století byl areál poničen pleněním vojsk a také přírodními živly a zpustl. Další Šporkové neměli o lázně zájem a veškerou péči věnovali hospitalu. V roce 1821 byl zámek sice ještě opraven, ale v té době již nebyl obýván. V průběhu 19. století zchátral a v roce 1901 došlo k jeho zbourání.

V přízemí zámku se nacházel velký sál a deset koupelen, v prvním patře pak další velký sál, vyzdobený štukem a freskami, a čtyři obytné pokoje

Rozsáhlý barokní komplex staveb v kulturní krajině na obou svazích nad řekou Labe dal postavit majitel zdejšího panství František Antonín Špork (německy Sporck) v letech 1692–1724. Do roku 1694 byly postaveny lázně, ve své době jedny z nejvýstavnějších v Čechách. Roku 1702 bylo postaveno divadlo a závodiště, 1704 lázeňský dům a domy pro hosty, v letech 1707-1716 špitální kostel Nejsvětější Trojice s rodinnou hrobkou a špitál Milosrdných bratří se zahradou. Roku 1710 byl dokončen zámek, v letech 1720-1724 přibyl nový lázeňský dům a Dům filosofů s knihovnou.

Už za života hraběte Šporka význam lázní postupně upadal; po jeho smrti vinou nezájmu dědiců lázně chátraly. Byly postiženy řadou povodní, požárů i válečných událostí. Roku 1770 bylo přestavěno SZ křídlo špitálu a v roce 1901 byl stržen vyhořelý zámek. 

Ze zámku a lázní na levém břehu Labe se do dnešní doby dochovaly jen fragmenty: terasovitá úprava terénu se zídkami a plastickým Šporkovým erbem, kaskádové schodiště se dvěma sochami tritonů a kašnami směrem k Labi, hostinec s původním názvem U Zlatého slunce, který roku 2003 obnovil svoji činnost a nyní se přestavuje na ubytovací zařízení. Vedle na ulici jsou proti sobě umístěny Braunovy sochy Davida a Goliáše. Nad ním na vyšší terase stojí původní dům správce panství. V severním cípu areálu se dochovala barokní budova divadla. Další budovy ze šporkovské éry stojí na dnes uměle zvýšeném labském nábřeží; jedna lázeňská budova byla roku 2013 adaptována pro soukromé Rentzovo muzeum barokní grafiky a tisku. Na jižní straně obce se dochovala skupina roubených chalup.

Další restaurace nese název Baroque, kterou do roku 2011 provozovala známá kukská postava, hostinský Jaroslav Vohradník. V někdejší Jeschkeho továrně na hedvábnou posamenterii (především stuhy), činné v letech 1904-1944, sídlí soukromé muzeum strojů a nástrojů. Secesní Jeschkeho vila slouží jako informační centrum, prodejna suvenýrů a map, a komorní hotel.

Na pravé straně Labe se do dnešní doby dochoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1707–1712 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. V kostele je řada vynikajících obrazů, dříve připisovaných Petru Brandlovi, a celé dobové zařízení, v kryptě je hrobka Šporkovy rodiny a dřevěný oltář s krucifixem od M. B. Brauna z roku 1726. 

Špitál (latinsky Hospital) byl původně určený pro vojenské vysloužilce ze Šporkových panství. Od roku 1743 je spravoval řád Milosrdných bratří. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. Expozice je věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se zachovalou barokní lékárnou. Sídlí zde České farmaceutické muzeum, pracoviště Univerzity Karlovy, ve sklepech je umístěna Česká banka vín. Na severním okraji terasy je později přestavěná sýpka, dnes adaptovaná na restauraci. Na východní straně areál hospitalu uzavírá roku 2015 nově vysazená bylinková zahrada s buxusovými špalíry. Za ní stojí zrušený hřbitov s převážně vyrabovanými hroby, dochovala se jen rodinná hrobka Jeschkeových. Centrální hřbitovní kaple uprostřed hřbitova byla rozebrána. Půdorys základových kamenů uprostřed hřbitova je pravděpodobně pozůstatkem větrného mlýna.

Na terase před špitálem je galerie alegorických soch barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1715-1718: na východní straně 12 ctností, na západní 12 neřestí. Uprostřed je socha Víry a na balustrádě sochy sedmi Blahoslavenství. Odtud směrem doprava (k západu) jsou sochy ctností: Anděl blažené smrti a dále Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Směrem doleva (k východu) jsou sochy neřestí: Plačící anděl a dále Pýcha, Lakota, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost. Originály jsou dnes umístěny v bývalém hlavním nemocničním sále špitálu nazývaném Lapidárium, na terase jsou jejich kopie. V expozici hospitalu a v Lapidáriu je také sedm ze souboru soch trpaslíků (kolem 1713). Socha Pravé míry je v nádvoří. Další cenné sochy jsou rozmístěny v barokní zahradě jižně od špitálu: Alegorie svobodných umění z roku 1701, Velký a Malý křesťanský bojovník (původně z Nového lesa) a z Betléma přenesený anděl Gloria (1731) a svatý Jeroným (1733) od A. Brauna. 

Areál Nového lesa u Kuksu nazývaný Betlém je unikátní barokní sochařsko-krajinářskou realizací, vytvořenou v letech 1718–1732 za účasti významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny pro hraběte Františka Antonína Šporka jako širší součást rezidenčního a lázeňského komplexu Kuks. Nachází se v Královéhradeckém kraji mezi městy Dvůr Králové nad Labem a Jaroměř, zhruba 2 km severně od Kuksu a zhruba 1 km od Stanovic, na jejichž katastru leží. Část sochařských prací v Novém lese je řazena k nejkvalitnějším dílům českého barokního sochařství. Od roku 2002 je areál chráněn jako národní kulturní památka.

26. února 1717 koupil hrabě Špork od města Dvůr Králové nad Labem za 2 900 zlatých les na severním svahu nedaleko Stanovic a Žirče o rozloze zhruba 70 ha, zvaný od té doby Nový a připojil jej k Panství Choustníkovo Hradiště, k němuž patřil i Kuks a Stanovice (tzv. Zvičinský zlom). Na území lesa se nalézalo ložisko vysoce kvalitního, pevného pískovce, který v podobě skal a balvanů vystupoval nad povrch. Z této lokality velmi pravděpodobně pochází i materiál soch nacházejících se přímo v Kuksu. Roku 1718 zde byly založeny poustevny svatého Antonína poustevníka a svatého Pavla poustevníka. Roku 1720 byly dokončeny obě poustevny, okrasná a bylinářská zahrada s fontánami a vodotrysky a další drobnější objekty. 

V květnu 1723 navštívil Špork Adršpašsko-teplické skály. Tato návštěva jej údajně inspirovala k tomu, že nechal sochařskou výzdobu tesat částečně přímo z rostlé skály. Patrně až po tomto datu začala vznikat Braunova sochařská výzdoba.

 

V letech 1718–79 došlo zřejmě k poškození areálu při válkách o rakouské dědictví. Bezprostředně za areálem byla umístěna obranná palebná postavení rakouského dělostřelectva, které odtud ostřelovalo pruské pozice na protějším úbočí Labského údolí.[V létech 1780–89 byla budována nedaleká vojenská pevnost Josefov. Materiál pro její stavbu by intenzivně těžen také v bezprostřední blízkosti soch. Terén kolem soch byl výrazně zvýšen navážkami hlušiny (kolem Studny Jákobovy až 1,5 m) a sochy byly zřejmě také poškozeny transportem kamene.

 

Od poloviny šedesátých let bylo intenzivně jednáno o možnostech a způsobech restaurování soch i širší obnově areálu. Byl vypracován projekt na celkovou Roku 2000 zařadil World Monuments Fund z New Yorku areál Nového lesa na Seznam 100 nejohroženějších památek světa.

Roku 2001 došlo k prohlášení areálu národní kulturní památkou.Současná podoba areálu Nového lesa je pouze fragmentem té původní. Vedle většinou torzovitě dochovaných kamenných soch zde byla také řada soch dřevěných, z nichž se do současnosti dochovala pouze jediná. Tak jako na jiných místech Šporkova panství, i zde zřejmě byly reliéfy vyřezávané přímo do kůry a kmenů živých stromů, podobně jako kamenné sochy tesané částečně přímo do rostlých skal či mohutných balvanů. Kromě soch byla v lese řada již zmíněných fontán, celkem sedm meditačních pousteven (Sv. Františka, Sv. Pavla, Sv. Antonína, Sv. Jeronýma, Sv. Huberta, Sv. Jiljí a Sv. Druna), vyhlídkový pavilon atd. Les byl také proťat několika průseky, částečně proto, že zde vedly cesty, částečně kvůli malebným průhledům do krajiny s panoramatem Krkonoš na obzoru. Les měl tedy v podstatě parkovou úpravu. Přitom ovšem patrně po celou dobu fungovaly v lese také již zmíněné pískovcové lomy.

 
Ideovým důvodem vzniku areálu byla snaha zakladatele vytvořit prostředí
hodné k pěstování anachoretské zbožnosti, k modlitbě a rozjímání uprostřed „nespoutané“ přírody. Podobná místa s poustevnami vytvářel hrabě Špork předtím už na svém panství Lysá nad Labem. V okolí Kuksu ještě založil poustevnu svatého Františka z Assisi u Stanovic a Hubertovo údolí v severovýchodní části panství.[

Níže na západ ve svahu k Labi stojící Dům filozofů se Šporkovou knihovnou zcela zmizel, stejně jako závodiště podél Labe, lemované sochami trpaslíků, po stranách býval dřevěný letohrádek (Lusthaus) a osově k němu holubník. Původní barokní most přes Labe s nedochovanými sochami harlekýnů byl v 19. století nahrazen ocelovou konstrukcí z holešovické železárny Leona Gottlieba Bondyho.

V obci Kuks se mj. každý rok v srpnu koná festival barokní hudby, divadla a tance Theatrum Kuks a Hudební léto Kuks. Navazuje na divadelní představení konaná za dob hraběte Šporka. Roku 1702 byl zřízen Comödien-Hauß. Hrály se hry odvozené od commedie dell’arte (např. Amor der Tyrann oder Arlequin der lustige Advokat) a v letech 1724-1734 i opera. Představení bývala provozována zdarma pro širokou veřejnost.

.

Po hlavních pamětihodnostech Kuksu a okolí vede cca 7 km dlouhá naučná stezka Kuks – Betlém. Roku 2004 byla západně od barokního areálu realizována Křížová cesta 21. století. Jedná se o soubor 15 soch od českých umělců tří generací.



Labuti pirka