Vincenz Priessnitz
světový přírodní léčitel
dle stejnojmenné brožury Vlastivědného muzea Jesenicka , Jeseník 2.vydání v roce 2005
Narodil se 4.10.1799 v osadě Gräfenberg nedaleko Jeseníka . Měl těžké dětství,, ve dvanácti mu oslepl otec a tíha celého hospodářství zůstávala pouze na něm, sestře a matce. Do školy chodil málo, učitelem se mu stalo pozorování přírody a žil v souladu s jejími zákony. V šestnácti letech utrpěl úraz, splašený kůn ho srazil kopytem a kola povozu mu přejely hruď. Dle přivolaného ranhojiče měl Priessnitz zemřít nebo zůstat do smrti žebrákem. Priessnitz se dokázal sám uzdravit pomocí studených obkladů, které si dlouho a trpělivě přikládal poučen příkladem srny, kterou viděl v lese smáčet si svou ránu u lesního pramene.
Protože podobným způsobem pomáhal svým blízkým, ale i lidem z vesnice a vyléčil je, roznesla se tato pověst po kraji a do jeho chaloupky začaly proudit davy lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Proto se v roce 1822 rozhodl přestavět svoji rodnou chalupu v kamenný dům a do jedné místnosti umístil dřevěné necky. Tuto místnost používal pro léčebné účely - vznikl tímto okamžikem 1.vodoléčebný ústav na světě.
Dokud Priessnitz léčil nemocné přikládáním studených obkladů a zábalů na postižená místa, nebo je omýval houbou, bylo to léčení známé od pradávna. Další metody byly jeho vlastní metody např"potná kůra" - prohřátí a následné zchlazení, zapářky, - známý priessnitzův zábal
Využívání studené vody z horských pramenů, léčba pohybem venku nebo léčba prací byla novinka a vzbuzovala i nedůvěru druhých. Proto byla do Gräfenberku vyslána císařská lékařská komise, která měla rozhodnout, zda léčení zakázat a ústav zavřít nebo naopak podpořit.. Priessnitz prohlašoval , že jeho účelem není léčit samotnou nemoc, nýbrž nemocného, jeho životní funkce, činnost jeho orgánů, ale i jeho vůli - člověka v jeho celku. Tyto zásady velice připomínají základní myšlenky ajurvédy a čínské medicíny, o kterých v této době neměl Priessnitz vůbec ponětí!!! Rozhodnutí komise nakonec bylo – podpořit- a v roce 1839 byl postaven velký kamenný léčebný dům tzv. hrad , který dodnes slouží lázeňským účelům a skýtá útočiště pro tělocvičny a maséry.
Vincenz Priessnitz se dočkal za svého života vynikajících poct. Vděční pacienti z Maďarska dali na lázeňské kolonádě postavit bronzový pomník lva - symbol vítězství jeho vodoléčby a dnešní symbol lázní a rakouský císař udělil Priessnitzovi Zlatou občanskou záslužnou medaily 1. třídy - nejvyšší vyznamenání v rakouském Slezsku.
Důležitým předpokladem pro úspěch lázní bylo i nádherné místo, mimořádné klimatické místo s velice příznivým účinkem na dech člověka. Johan Ev.Egl to vyjádřil v roce 1891 slovy:
""Priessnitz byl rozený lékař, pravý kněz přírody který nadto měl ještě štěstí, že vystoupil v nejvhodnější čas a na nejvhodnějším místě.“
Vnímejte krásu všedního dne.
Radujte se z maličkostí
Buďte dobré mysli.
Dejte svému životu řád.
Věnujte dostatek času aktivnímu odpočinku a přiměřené fyzické námaze.
Otužujte se.
Pijte dostatečné množství čisté vody a neslazených ovocných čajů – alespoň 3 litry denně
Nekuřte
Neexperimentujte s drogami.
Omezte spotřebu soli, cukru, alkoholu a kávy.
Vincenz Priessnitz zemřel 28.listopadu 1851 ve věku padesáti dvou let. Nezanechal nástupce jeho jedinému synovi Vincenzu Priessnitzovi byly teprve 4 roky a osud lázní zachránil vynikající lékař Josef Schindler, majitel vodoléčebného ústavu dle Priessnitzova vzoru v Potočné v Jizerských horách a tím zachoval jejich výbornou pověst i skvělou klientelu.
V současné době odkaz Priessnitze udržují Priessnitzovy léčebné lázně a.s. www.priessnitz.cz. Podrobně s životními osudy V.Priessnitze se můžeme seznámit v knize Prameny živé vody od V.Kočky nebo ve stejnojmenném večerním filmu a nad jeho odkazem se můžeme i zamyslet nad jednou z básníček, které je umístěna na Stezce Vincenze Priessnitze
Priessnitzova naučná stezka – 4..zastavení
Vincek změnil celý kraj
v lázních práci lidem dal
kde dřív byla pole, blata
zdraví najdou natata
králové i batolata.
Když Priessnitze poznal svět
vodní lázně stavěl hned
vyděláme spoustu peněz
budeme jich mít jako želez.
Jenže copak voda živá
zdraví za zlaťáky vydá?
Chce především vůli, kázeň
Naslouchej jí, nebuď blázen..
