Vzpomeň si na lišku
Najasvámí Devi
Byl večer 5. ledna – v den Jóganandadžího narozenin. Jeli jsme domů po krásné oslavě, na které mnoho oddaných obnovilo své žákovské sliby. Poté řada lidí řekla, že cítili Mistrovu přítomnost a požehnání naplňující chrám.
Čas od času po večerním programu jsme s Jyotishem měli tu radost, že jsme na okamžik zahlédli malou lišku, jak běží do lesa – obvykle ji zahlédneme jen krátce. Ten večer, když jsme jeli tmou, jsem si pomyslela: „Už dlouho jsme lišku neviděli. Možná nám Mistr požehná a dnes večer nám jednu ukáže.“
„Nebylo by úžasné, kdybychom zahlédli lišku?“ řekla jsem Jyotishovi.
Odpověděl: „Právě jsem si myslel totéž!“
Plni očekávání jsme jeli domů, ale bohužel se žádná liška neobjevila.
Pak, zrovna když jsme odbočovali na naši příjezdovou cestu – tam byla. Nádherná stříbrošedá liška klidně seděla u krajnice a upírala na nás své krásné oči. Po chvíli se uvolněně postavila a odklusala do lesa. Chvíli jsme tiše seděli v autě a cítili Pánovu láskyplnou odpověď na naši malou prosbu.
První jarní den od Najasvámího Jyotishe.
Později mě napadla myšlenka: Vzpomeňte si na ten okamžik! Ne, že by liška sama o sobě byla důležitá, ale pocit, že Bůh zná i naše nejmenší myšlenky, je velmi důležitý. Kolikrát jsme všichni cítili božskou odezvu jemnými způsoby: pár slov vedení od přítele, nebo dokonce od cizího člověka, když jsme je potřebovali; krásná duha objevující se, když zemře milovaná osoba; nebo prostě spatření světla Jeho přítomnosti v zářivé květině.
Bůh k nám promlouvá neustále, ale my se musíme naučit Jeho jazyk. Někdy k nám promlouvá skrze slova, která vnímáme uvnitř sebe, ale často je to v krásných chvílích, kdy se zdá, že se čas zastavil. Příliš často na tyto okamžiky zapomínáme a cítíme jen Jeho nepřítomnost v našem životě, ale přesto je Jeho přítomnost zde.
Mistr nám v kapitole „Dva chlapci bez halíře v Brindavánu“ v knize Životopis jogína uvádí nádherný příklad. Jóganandův skeptický starší bratr Ananta ho a jeho přítele Jitendru vyzývá ke zkoušce jejich víry v Boha: Musí jít do Brindabanu bez peněz; bez žebrání, musí se najíst, prohlédnout si památky města a vrátit se do jeho domu do půlnoci.
Zázračně se jim dostane vydatného oběda. A přesto, sotva o chvíli později, Jitendra už zapomněl na Boží ruku v tom a říká: „Do pěkného průšvihu jsi mě dostal! Náš oběd byl jen náhoda!“
Jógananda odpovídá: „Rychle zapomínáš na Boha, když máš plný žaludek.“ Pak pokračuje: „Jak krátká je lidská paměť na božskou přízeň! Není člověka, jehož modlitby by nebyly vyslyšeny.“ Díky Boží milosti jsou Mukunda a Jitendra schopni splnit každý aspekt Anantovy výzvy.
Takže, přátelé, držme se vzpomínek na Boží láskyplný zásah v našich životech, dokud se vzpomínky jedna za druhou nepromění v uvědomění si Jeho přítomnosti všude. Před několika lety jsem napsala jednoduchou báseň, o kterou jsem se s některými z vás již dříve podělila.
Zdá se mi vhodné ji nyní zakončit:
Cena
Nemůžu slíbit, že to dokončím,
,Ale Ty víš, že začnu,
Abys udělal každý krok přede mnou S myšlenkou, že vyhraji
— Cena nad všechny ostatní,
Nejvroucnější modlitba mého srdce
Odhodit ego stranou, A vidět Tě všude.
Stavte na každém okamžiku milosti, neboť jak říká Patandžali, božské probuzení přichází procesem smrti neboli vzpomínání.
S radostí a požehnáním v Bohu a Guruovi,
Najasvámí Devi
Devi 9.1.2026
Překlad upravila Draupadí Najasvámí www.ananda.cz
