Cesta za milenci...

Cesta za milenci...

Cesta za milenci do Chorvatska

Jednoho roku se mi podařilo vyšetřit si 14 denní dovolenou sama pro sebe a dokonce v dvou různých letoviscích v Chorvatsku.

Poslední dobou se Chorvatsko stalo oblíbeným cílem českých turistů, ale každý má jiný důvod proč se na chorvatské pobřeží rád vrací. Častými důvody jsou teplé moře a umění zlatnických mistrů, nabízejících své výrobky v přímořských oblastech. Často si turisté při odjezdu z Chorvatska objednávají jejich výrobky na příští rok a tak si vytvářejí své vlastní zlaté soupravy, aby jim druzí "záviděli". Dostanu-li se do kruhu takových vyznavačů jadranského pobřeží, nechce se mi někomu vypravovat, že pro mne v Chorvatsku má cenu zlata vzduch, přímořský vánek a vlny, které relaxují a zvou do své náruče, v neposlední řadě i parta lidí, kteří jsou propojení myšlenkou jogy. Není proto náhodou, že do letoviska, kam se každoročně vracím, je pouze jeden obchod, žádné zlatnictví, ale mnoho a mnoho borovic a přívětivých kaménků.

Jenže v době očekávané maxi dovolené jsem chtěla být i já trochu více zajímavá a tak jsem odpověděla na otázku vracení se do stejného letoviska: "Víte, já jezdím do Chorvatska za milencem!" Myslela jsem si, že jsem tuto myšlenku pronesla jako žert, ale druzí to vzaly vážně a já jsem byla pozitivně přijata do kolektivu druhých i s radami - "Blážo, nezapomeň říci svému milenci, aby slaďoval své dary s oblečením, které nosíš, já to též takhle praktikuji." Oddělením se lavinovitě šířila zpráva o mém štěstí. Věta byla vyřčena a vesmír ji slyšel a začal posílat své nabídky, aby splnil mé přání - průvodčí ve vlaku se mi láskyplně svěřuje, zcela neznámý muž vypravuje o mém úsměvu, masér přikouzlil mé osůbce vznášející se fialový obláček. V tomto období se cítím vyrovnaná, v pohodě a vychutnávám krásu chorvatského pobřeží i sílu myšlenek jogy. Zalesněné a rozmanité pobřeží Chorvatského Rabu mě přímo nadchlo a tak vyzbrojena do časopisu vloženými myšlenkami jogových mistrů se uchyluji do samoty mezi borovice s výhledem na otevřené moře. Začtu se do myšlenek indických mudrců a vtom slyším praskat větévky za sebou a objevuje se spoře oděný chorvatský mladík, který se dává se mnou do řeči - je to vlastně domluva rukama s použitím češtiny, chorvatštiky a nepatrně němčiny a angličtiny. Protože mě však nevytáhne od četby indických Mistrů na procházku romantikou Rabu, odchází si zaplavat do trochu studenějšího moře po bůře. Za chvíli se vrací již zcela odhalen - na přítomnost nudistických pláží v Chorvatsku jsem si doposud nezvykla, ale jsem ochota respektovat i divoké nudistické pláže, každý má nárok přece na svobodu....

Ale začně ukazovat na svá intimní místa a prosí pomoc... V tomto okamžiku se mě zmocní hrůza a obavy z dalších chvil, rychle sbalím svoji literatury, rozloučím se a utíkám na cvičení jogy u moře.

Soustředit se nemohu, myšlenky létají - proč začínám tuto krásnou vysněnou dovolenou s tímto zážitkem? Je zde asi nebezpečno, lidé jsou různí a bezpečnost mi žádná cestovka nezajistí, náhodná setkání je předem promyšlená hra vesmíru, na něco mě vesmír upozorňuje.

Při večeři se svým zážitkem svěřuji své kamarádce, s kterou bydlím na pokoji a je současně obeznámena s mým příběhem. Její odpověď mě dává dohromady souvislosti: " Blážo, vesmír Ti posílá milence v různých podobách, Ty jsi správně nespecifikovala své přání, nyní je pouze na Tobě, aby jsi tyto vesmírné zásilky zastavila, příběhy mohou ještě pokračovat v dalších podobách....."

Nastává uvolnění, obě se hlasitě rozesmějeme, až se rekreanti restaurace Carolina otáčejí, ale mně je v tuto chvíli již krásně, vím , že se mi již bude dobře spát, že znám již souvislosti. Začínám si ale více

uvědomovat sílu vesmíru, žádná myšlenka se neztrácí a "vesmírný zásilkový servis" funguje opravdu spolehlivě. Pro jistotu se však tento týden nepouštím sama hledat romantiku samoty, prožívám vše raději s přítelkyněmi a začínám si více dávat pozor na svá slova. Uvědomuji si i sílu známého indiánského přísloví - Vystřelený šíp a vyřčené slovo se již nevrací. Nevzdávám se ani chvil samoty se svým chorvatským milencem, před zahájením rozcvičky se uchyluji mezi velké kameny přímo nad mořem a dostávám odměnu - krásný dech. Mořský příboj mi hraje píseň lásky , mluví slovy jedné joginské básnířky "Jde vlna za vlnou, můj dech je oceán, ve vlnách radostí i strastí člověk žije...." a vítr mi tiše šeptá do ouška - nezapomeň na mě příští rok, vrať se zase ke mně, budu Tě laskat a hýčkat svojí božskou láskou.

Od Blanky H.



Labuti pirka