pohádka o duši stomatologie Pohádka o duši stomatologie

pohádka o duši stomatologie

Pohádka o duši stomatologie

Jednoho dne se konalo setkání duší stomatologií celého světa. Ze všech stran se ozývala nevrlost a naříkaní duší, které pobývají v stomatologiích celého světa a úplně vzadu v koutku se krčela nenápadná dušička ze stomatologie v Trutnově. Hlavní duše -  iniciátorka z jednoho amerického stomatologického ústavu – si toho všimla a jako jediná ji oslovila:

 „ Vítam Tě, milá dušičko, na našem srazu. Dnešní sraz je plný stesků  ohledně bolestí a utrpení v místnostech světových stomatologií. Proč jsi se nepřipojila k dnešnímu prohlášení o zastavení šíření negativních vlivů u zubních lékařů? Neříkej, že neslyšíš křik pacientů, hukot zubních vrtaček na stomatologiích , které podporují bojácnost pacientů, pochybuji, že u Vás v Čechách jsou výjimky. Nebo náš nějaký osobní recept na  zlepšení klimatu v prostorech stomatologií?“

„Vaše stesky velice dobře znám, též jsem je zažila, ale byla jsem nešťastná, když jsem odešla do tzv. důchodového věku, když v mých prostorech v nejvyšším patře  se přestali scházet děti mateřské školky. V tomto patře byly zvuky z prostorů stomatologie pouze vzdálené  z nižších pater, převládala zde radost malých človíčků, kteří si nestačili vybudovati své vlastní životní ohrádky.  V bezprostředních prostorech stomatologie byla též bolest, ale zároveň i pomoc druhém člověku lékaři, kteří je zbavovali a zbavují bolestí a oni jim projevují vděčnost.  Snad proto duše stomatologie  vládla  i zde v mateřské školce,  v horním patře budovy  stomatologie.  Najednou zde bylo prázdno a ticho.....říkala jsem si, co bude dál?

 Najednou přišla jedna paní, nastěhovala do mých prostor, obrazy, nástěnky , poličku a každý den  se zde začali scházet lidičky, cvičící jógu a občas přišli i večer zpívat, prý mantry.... Začalo mě být krásně, ty lidičky si říkali, přijď zítra- sejdeme se na stomatologii, někdy si sice zašli do spodních pater k zubnímu ošetření, ale sejdeme se na stomatologii bylo spíše heslo, jdeme cvičit nebo zpívat, naladit se na stejnou strunu, půjčit si zajímavou knížku , setkat se s lidmi stejně naladěnými. V noci, když odcházeli,  jsem začala tajně  číst jejich nástěnku, dívala se do knih v jejich knihovničce a  dokonce jsem se naučila některé ty cviky, kterým říkají asány  a jsem šťastná, že mohu poskytnout azyl této nádherné společnosti, v mých prostorech není negativita, a proto se k Vašemu prohlášení  nepřipojím, ale díky za pozvání, ráda jsem Vás všechny poznala, rozšířila jsem si svoje  další zkušenosti .

„Milá, dušičko, krásně jsi nám to vysvětlila, myslím, že všichni máme o čem přemýšlet, pozdravuj všechny ty lidské dušičky, o kterých jsi mluvila a poděkuj jim, že dokáží odstraňovat stresy z našich prostorů.“

A spokojená dušička zůstala jako nezávislý pozorovatel a těšila se domů na své denní obyvatele, kterým je též v jejím azylu nádherně a jsou vděčni, že jim vesmír poskytl takový krásný prostor pro jejich mimopracovní aktivity. 

Pro nás ostatní vyplývá z tohoto příběhu poučení, važme si pobytu v místech, kde se cítíme dobře,  energie prostorů – jejich duše, nám  budou předávat svoji lásku, abychom ji mohli šířit dále.

 

 



Labuti pirka