Modlitba za odpuštění

Pane můj a Bože můj,
rád bych teď v síle tvého Ducha svatého odpustil každému,
kdo mě v mém životě napadl nebo zranil.
Vím, že si přeješ více mého štěstí a zdraví,
než jich mohu sám pro sebe dosáhnout.
Prosím tě, pronikni nyní do těch oblastí mého života a ducha,
které ještě nejsou naplněny silou tvého odpuštění.
Zříkám se pokusů ve stálých výčitkách sám sebe ospravedlňovat před ostatními
a hledat důvody, proč jim nemohu odpustit.

V tvé síle, Pane, odpouštím své matce
každé jednotlivé zranění, které mi způsobila,
také její přecitlivělost, její rozhněvání, každý jednotlivý trest,
který se mi zdál – nebo byl – nespravedlivý.
Odpouštím jí, že nadržovala mému bratrovi, mé sestře,
že mi říkala, že jsem hloupý, ošklivý, nevychovaný,
že se k ničemu nehodím, že stojím rodinu spoustu peněz.
Odpouštím jí, že mi řekla, že jsem nevítané dítě,
náhoda, že nejsem to, co čekala.
Odpouštím jí, že se pokoušela poutat mne stále na sebe,
i když už jsem by dospělý,
že mě nutila, abych vůči ní potlačoval své agrese.
Odpouštím jí, že neměla dobrý vztah k mému otci,
že ve mně hledala svůj protějšek, takže jsem se nemohl svobodně rozvíjet,
že jsem nemohl být sám sebou.

Odpouštím svému otci, že pro mě nikdy neměl čas,
že jsem nikdy nepocítil jeho lásku a náklonnost.
Odpouštím mu, že mě jen korigoval a nepomáhal,
že ode mne očekával nadměrné výkony, aniž by mne povzbudil.
Odpouštím mu, že mne neprovázel v letech mého dozrávání,
že nepřipustil kontroverzi, kterou bych mohl růst.
Odpouštím mu sváry s mou matkou, které mě děsily a zraňovaly,
že matku nechával na holičkách a často nebyl doma.
Odpouštím svému otci, že jsem tě – Bože – dlouho nemohl oslovit „Otče“.

Odpouštím svým sourozencům a ostatním dětem, s nimiž jsem vyrůstal,
že mě odstrkávali a vylučovali ze svých her.
Odpouštím všem, kteří byli silnější než já, kteří mě utiskovali a byli.
Odpouštím všem, kterým moji rodiče nebo učitelé nadržovali.

Pane můj a Bože můj,
Odpouštím teď i své manželce (manželovi) nedostatek lásky, něhy, pozornosti, pomoci.
Přijímám ji (jej) před tvou tváří s chybami,
jednostrannostmi a slabinami.
Odpouštím každé slovo a každý čin, které mě ranily nebo zmátly.
Odpouštím svému manželovi, že vysedává celé hodiny před televizí a nemá čas na mne a na
děti.
Odpouštím své ženě,. Že mě přepadává s mnoha drobnými hloupostmi všedního dne, když se
unavený vracím domů z práce a ona nemá pochopení pro mé povolání.

Odpouštím i svým dětem, že mi neprojevují dost lásky, pozornosti,
pomoci, pochopení a respektu.
Odpouštím jim, že už nechodí do kostela,
že podle mého mínění mají špatnou společnost a zlé návyky.
Odpouštím jim každé slovo a každý čin, kterými mě zranily.

Odpouštím i svému zeti, své snaše,
každé odmítnutí mé osoby, slova, jednání nebo opomenutí, která mi způsobila bolest.
Odpouštím svému zeti, že mi vzal dceru.
Odpouštím své snaše, že mi vzala syna.
Odpouštím jim, že nemilují mé dítě tak, jak bych to rád(a) viděl (a).

Pane, pomoz mi, abych teď odpustil i svým spolupracovníkům, kteří mi ztěžují život,
kteří se mnou nespolupracují nebo se tlačí na mé místo,
kteří o mně hovoří s pohrdáním.
Odpouštím jim každý posměch a ironii, které mě zranily.
Odpouštím i svým představeným každé tvrdé slovo, každé odstrkování a ponižování.

Odpouštím i svým sousedům jejich narážky, pomluvy a předsudky, i hluk, který působí.
Odpouštím jim, že se mnou nechtějí mít nic společného,
že mi odmítají podporu a drobné činy pomoci.

A nyní, Pane a Bože můj,
Rád bych odpustil i svému faráři, že mě dost nepodepírá,
že ke mně není přátelský, že na mne nemá čas,
že mi nesvěřuje žádné úkoly ve sboru.
Odpouštím mu, že nevede bohoslužby a nekáže tak, jak to očekávám.
Odpouštím církevním institucím, že mi dávají důvod, abych se odcizil církevnímu životu.
Odpouštím všem, kteří ve mně vzbuzují dojem,
že církev je jen správní aparát, že je to jen lidská organizace.

A nyní, Pane můj a Bože můj,
tě prosím o milost, abych odpustil té osobě,
které mi v mém životě nejvíce ublížila.
Dej mi sílu odpustit tomu člověku,
jehož považuji za svého největšího nepřítele, dej mi sílu odpustit tomu,
jemuž odpustit mi připadá velmi těžké,
jemuž jsem řekl, že mu nikdy odpustit nemohu.

Pane, Dej mi sílu nejenom zapomenout, co mě zranilo,
nýbrž i skutečně odpustit.
Ať moje ochota odpustit roste a dokonej ve mně, co jsi započal.
Vysvoboď mne od zlého a uzdrav mne.
Amen.

(Heribert Mühlen)

Z modlitební zahrady - Noc kostelů 2012 / David