Lidové léčitelství v Českém ráji - vesnička Skokovy
J.Drahotová, E.Pánková
Zajímavý je příběh o tzv. "Skokovské bábě"
„Skokovská bába“
Paní Klotylda Hanušová – Hoppeová se narodila 3.6.1843 Kyšperku (Letohrad) v Čechách. Její rodiče byli váženými občany. Z jejich početných dětí zůstal jen jeden syn a Klotylda. Když byly Klotyldě čtyři roky, její matka zemřela. Po půl roce zemřel i její otec. Žila pak neradostné dětství u příbuzných. Její životní podmínky se zlepšily, když nastoupila službu do rodiny Dittrichových. Pan Dittrich byl stavitelem železnic a jeho rodina se často stěhovala a Klotylda tak poznala celé Čechy, Moravu, Slezsko, Uhry a Německo. Dittrichovy děti naučily Klotyldu číst a psát. Klotylda nikdy nechodila do školy, ale po své práci dlouho do noci četla náboženské, přírodovědné a odborné knihy.
Od mládí pozorovala přírodu, zejména byliny. Ještě jako dítě poradila astmatickému starci, aby pil čaj z petrklíčů a velmi se mu ulevilo. Začali jí říkat „doktoričko“.
V osmnácti letech začala pracovat v Lipsku v soukromém sanatoriu. Majitel brzy rozeznal její mimořádný talent a ona se stala jeho spolupracovnicí. Při operacích studovala anatomii a diagnostiku. Po devíti letech, pro neshody s lékaři, opustila sanatorium a přestěhovala se do Heidy (Nový Bor). Ve svém bytě malovala na skle pro továrnu pana Pistoře a dobře vydělávala. Seznámila se s Albertem Hoppem a vdala se. Hoppe byl ředitelem v Pistořově továrně, kde pracovali kreslíři a dívky. Společně tak manželé pracovali 25 let a Klotyldu často vyhledávali nemocní, aby jim radila a poskytovala pomoc.
Z Heidy odešla do Teplic, kde pracovala rok jako soukromá masérka.
Ředitel statků ve Březně se o ní dověděl z lidového vyprávění. Pozval ji, aby se usadila ve Lhotce u Března. Zde Klotylda vážně onemocněla. Její bratr ji bohužel k sobě nepřijal. .
Nakonec se ze Lhotky dostala do Skokov, kde vybudovala rašelinnou léčebnu. Měla problémy s lidskou závistí. Úřady byly k ní přísné a nepříznivé. Ona ale stále přijímala všechny nemocné se stejnou péčí a srdečností.
Rašelinné a vodní lázně přestaly fungovat po 2. světové válce. Zůstalo tu jen přísloví : „Jestliže Skokovská bába nic nezmůže, jen hrobníkova lopata pomůže“. Klotyldin hrob je v nedaleké Všeni.
Nyní do vesničky Skokovy do míst, kde byly lázně, přijíždějí jogíni, ale zblízka i zdáli esperantisté, aby se zde cvičili v mezinárodním jazyku, pomáhali si navzájem, užívali si pobyt ve zdravé přírodě Českého ráje pod symbolickou ochranou dřívějšího patrona a vlastníka Mudr. Josefa Hradila, který má na domě pamětní desku, protože za svého života sem přiváděl nejenom své pacienty, ale zval i esperantisty a vytvořil zde tradici esperantských seminářů.
zpracováno dle článku J.Drahotová, E.Pánková, duben 2004 a článku v Legolibreto II
O této lidové léčitelce minulého století je zmínka i v Okresním muzeu Turnov - článek Antonína Kubánka z roku 1966 otištěný v časopise Náš Turtnov, časopis spolku rodáků a přátel města Turnova, č.24 rok 2OO2 kde se mimo jiné píše o jejím způsobu léčení
Zcela významnou zvláštností - mezi drogeriemi jistě ojedinělou - byly dodávky pro tehdy velmi populární "Skokovskou bábu" majitelku léčebného penzionu ve Skokovech nedaleko hradu Kosti. Nevím, kdy začala a jak svou slávu získala, ale je až neuvěřitelné, co nemocných ji vyhledávalo nejen z okolí, ale z celých Čech, ba jednotlivci až z Rakous i z pruského Slezska. Léčila různými druhy léčení - mazáním, mastmi, bosými chůzemi v rose, masážemi, protukáváním, vodoléčbou a nevím ještě čím - a lidé se ochotně podřizovali jejím příkazům, rozumným i snad méně rozumným. Škoda, že jsem se za své praxe podrobněji nezabýval její popularitou, jen jsem se později podivil článku redaktora Sekaniny v Národní politice dávno po smrti této přírodní lékařky, která z lékařství neznala vůbec nic, jak uznaně o ni psal, jako o nějaké vědmě. Když ve Skokovech začínala , přišla k našemu magistrovi, aby ji udělal červenou mast z tutinu, frutinu a hadího sádla, hodně čpavé, jedlové a husté mazání, pilulky pro krev a asi tři druhy míchaného koření, každé pro něco jiného. To byl základ všeho léčení. Ještě chtěla olej na protukávání, aby vyskakovaly puchýřky. Magistr ji rád vyhověl, vše ji udělal a namíchal, ovšem podle svého a ještě ji mnohou radou obdařil. Jen si vymínil, že olej na ťukání jí bude v menších dávkách doručován některým z jeho personálu.
součastník Skokovské báby bankovní úředník Mnichovo Hradiště pan Mandík napsal též článek, který je uložen v archivu muzea v Turnově a jehož část nyní přikládáme ,
SKOKOVSKÁ BÁBA - Klotylda Hoppeová
Nevím už ve kterém roce se rozneslo po Hradišti mezi lidmi, že odkudsi z mladoboleslavského okresu se do Skokov, malé to vísky našeho okresu již na rozhraní okresu turnovského ležící, se přistěhovali manželé Hoppeovi a ujali se tam pohostinství. O manželce Hoppeové Klotyldě se vyprávělo, že jest rozhlášenou hojitelkou všech lidských chorob a neduhů i těch nejtěžších nemocí. Puzen jsa zvědavostí, jednou za svých šťastných pochůzek v lesích a skalách našeho jedinečně krásného místy panensky nedotčeného a dosud ani důkladně neprobádaného podúpatí vrchu Mužského, zašel jsem si do Příhraz, kde obyčejně cesty mé končívaly, tentokráte až do Skokov.
Vešel jsem do hostince Hoppeova na silnici k Žehrovu vedoucí stojícího a usedl v šenkovně, odkud jsem měl vyhlídku na silnici a objednal si krajíček chleba s máslem a pivo. Byla neděle a tak místnost hostinská, dosti prostranná, zcela jednoduše upravená, byla hodně lidmi naplněná. Mezitím, než jsem byl obsloužen, pozoroval jsem přítomné hosty. Všimnul jsem si, kterak statná zdravá žena, ve které jsem vytušil, že jest to asi spolumajitelka hostince, rozhlašovaná poradkyně a hojitelka churavých Hoppeová, živě s hosty rozmlouvá. Někdy s některým z hostí odešla i z výčepu, zakrátko se s ním zase vrátila a ten přinášel si buď balíček, nebo láhev naplněnou tekutinou, asi koření nebo mast. - čerpáno z Muzea
