Kniha o dětské vesničce v Brazílii
Kniha o dětské vesničce v Brazílii Bona Espero a využití esperanta v praxi
.
Vzhledem k tomu, že esperanto není ještě zcela zabydlené ve vědomí všech lidí, přidáváme ještě malé vysvětlení ohledně tohoto jazyka.
Esperanto je umělý jazyk, jednoznačný, v přísně pravidelných gramatických tvarech, dotvořených systémem přípon a předpon. Je založen na evropských, hlavně románských jazycích, je však snadno srozumitelný i pro mimoevropské (asijské) národy. Vytvořil ho Polák Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917). K myšlence univerzálního jazyka ho v mládí přivedlo vícejazyčné prostředí jeho rodiště. Jeho cílem bylo vytvořit jazyk, který povede k porozumění mezi lidmi a přitom žádný ze světových států nebude jeho vlastníkem, čímž přispěje k další ideji „světoobčanství“.
Již v roce 1887 vyšla pod pseudonymem Doktoro Esperanto „doktor doufající“ jeho první učebnice, v roce 1908 byl založen Světový esperantský svaz, který od té doby jednou za rok pořádá světový kongres, pokaždé v jiné zemi.
V r. 1890 byla vydána první česká učebnice a v roce 1901 byl založen brněnský esperantský svaz, první v tehdejším Rakousku-Uhersku a v dalším roce 1902 byl založen pražský esperantský svaz, v jehož prvním výboru byl rovněž známý básník Stanislav Kostka Neumann. Ze současné doby můžeme jmenovat mezi významnými esperantisty herce Oto Sklenčku nebo malíře a karikaturistu Pavla Raka, MUDr. Maxe Kašparů, kardinála Vlka aj.
Význam esperanta mohou i dnes ocenit esperantisté při návštěvě cizích zemí, když si připíchnou na klopu zelenou hvězdičku – odznak esperantistů. Určitě najdou spřízněnou duši, která s nimi naváže kontakt. Esperanto je však nejen dorozumívajícím prostředkem při cestování, ale v současné době je zvláště mezi esperantskou mládeží využíván při surfování nebo chatování na internetu, http://www.esperanto.cz/cs/ sdružuje hlavně mládežnickou organizaci , esperantisté jsou organizováni i v sdružení zdravotně postižených esperantistů, katolických a evangelických esperantistů nebo ve sdružení esperantských železničářů, esperanto je možno naučit se na internetu www.lernu.net, esperanto má své muzeum ve Svitavách http://muzeum.esperanto.cz/cs/
Esperanto díky shodnému psaní a výslovnosti se stalo v rozvojových zemích mezistupněm před výukou angličtiny. Existují i rodiny, kde jsou rodiče, rozdílných jazyků, na základě esperanta se seznámili a esperanto se stalo jejich rodinným jazykem i pro jejich děti. Esperanto se stalo i dorozumívajícím jazykem pro mezinárodní dobrovolnickou činnosti v dětské vesničce v Brazílii - Bona Espero – dobrá naděje , kde se děti mimo naučí i bez výuky mluvit esperantem, a zcela přirozeně komunikují se svými vychovateli z celého světa, esperantskými dobrovolníky viz přeložená kniha, kterou najdete ve třech částech na stránkách esperantského klubu Mladá Boleslav spolu s dalšími knihami přeloženými z esperanta do češtiny
http://www.mlboleslav.cz/esperanto/?cat=17
Kniha končí nádhernou indiánskou legendou, v jejíž duchu jsou tyto děti ve vesničce vychovávány, zde je i její moderní verze i „desatero kolibříků“ pro dobrovolníky v Bona Espero..
Nyní je čas sklízet ze stromu vzdělávání ovoce, které potřebovalo čas, aby dozrálo. Tím ovocem jsou mladí lidé s odpovědností a svědomím, že našli své místo ve společnosti; jsou to děti, které přišly do Bona Espero, aby byly ochráněny, nakrmeny a vzdělány, a které nyní samy vychovávají děti; jsou to bývalí žáci a žákyně, nyní již ženatí a vdaní a jejich děti už nikdy nebudou opuštěné, protože jejich rodiče byli vychováni v Bona Espero, pro dobro této země, pro její budoucnost a další generaci. Podle některých teoretiků jsou tyto plody málo významné, jsou jen kapkou v moři.
Taková mínění probouzejí vzpomínku na starou legendu o kolibříku, který viděl velký požár lesa a obětavě létal, a nosil kapky vody k hašení. Ostatní zvířata v lese utíkala pryč a dokonce kolibříka kritizovala za nesmyslnou námahu. A kolibřík odpověděl: „Plním svou povinnost. Kdybyste i vy to dělali, brzy by byl oheň uhašený!“
Moderní verze této legendy může také znít takto: Na začátku třetího tisíciletí Modrá planeta, třetí ve Sluneční soustavě, se ocitá v plamenech. Korupce, nemorálnost, sobectví, konzumismus a války, často pseudo náboženské nepokoje a plundrování přírody, spotřebovávají prostředky pro život lidí. Pozadu zůstávají nové generace, topí se v drogách, jsou oběťmi parazitů, reklam, zdůrazňují se banality a ušlechtilé příklady jsou ignorovány.
Ano, zde je ta paralela s indiánskou legendou v Centrální náhorní plošině v Brazílii, kde u hory Monto Baleno, bylo zachováno zázračné kolibří hnízdo.
Pro další padesátiletí potřebuje Bona Espero nové kolibříky podle tohoto desatera:
Desatero brazilských dobrovolníků-kolibříků:
1. Milovat přírodu ve všech jejích formách, hlavně děti;
2. Mít vlastní finanční nezávislou rezervu, k vyhnutí se frustrace z (téměř) klášterního života;
3. Být emocionálně vyrovnaný a raději přijít s kolibříkem opačného pohlaví;
4. Nemít zlozvyky jako je kouření, alkohol, drogy, lenost, závist, pomlouvačnost atd;
5. Ovládat prakticky několik oborů, jako je například vyučování, dětská psychologie, hospodářství, zemědělství, elektromechanika, hydraulika, zedničina, vaření, atd, atd;
6. Přestože jste odborníci, je třeba dělat vše co je potřeba…a za nic!
7. Nedoufat o pomoc od vlády a vůbec nevěřit vládě, protože jsou všechny vlády pofidérní;
8. Nenaříkat, že pracovní den má 24 hodin, týden 7 dní a za to jen šek z banky „Pámbu zaplať“.
9. Být esperantistou, to nutně neznamená plynně mluvit esperantsky (naučíte se ho za 3 měsíce), ale také mít správný názor na svět;
10. Trvale být dobrým příkladem!
Zpracováno dle internetu, „Informila“ v esperantském kroužku Mladá Boleslav
