Neteře a dinosauři
Neteře a dinosauři
Neteře dostaly od rodičů k vánocům dinosaury. Přesněji řečeno dostaly elektronickou hračku velikosti menšího vejce se čtyřmi tlačítky. Úkolem šťastného majitele toho předmětu je dbát o tělesné a duševní blaho virtuálního živočicha, který se zjevuje na miniaturní obrazovce. Hračka při tom vydává zvuky připomínající zešílevší telefon. Z mnoha dárků, které našly neteře pod stromečkem, věnovaly virtuálním dinosaurům daleko největší pozornost. Následujícího dne řekla mladší neteř své sestře, jež pilně mačkala zmíněné dinosauří knoflíky: „Dej si pozor, abys na tom nebyla závislá.“ Mladší neteř po chvíli s něhou v hlase dodala: „Ten můj (rozuměj dinosaurus) šel spát.“
Američtí psychologové varují před tím, co by se dalo přirovnat k závislosti na elektronických a počítačových hrách, na Internetu i na internetových diskusních skupinách. Zvláštní přitažlivost těchto forem technické komunikace vede podle nich k tomu, že někteří dospívající zanechávají studií a že trpí jejich skutečné mezilidské vztahy. Mnozí z těchto postižených dokonce zanedbávají své zdraví a přirozené potřeby, jako jídlo nebo spánek. Jeden z těch, kdo se vymanili z osidel počítačové náruživosti, poznamenal: „ V závislostech se revoluce nekoná, jen v technice ano.“ Je v tom jistě kus pravdy, lidská přirozenost se mění mnohem pomaleji než prostředí, v němž žijeme, a vlivy, kterým jsme vystaveni.
Naději ve mně vzbuzuje následující poznámka starší neteře. Ta odložila elektronickou hračku, začala hladit kocoura a řekla mu:“ Já tě mám stejně radši, protože máš jenom jeden život.“
I když těch rozdílů mezi živým kocourem a virtuálním dinosaurem by se našlo mnohem víc.
Otištěno v knize Karla Nešpora Počítace a zdraví
