Proč se z medvěda nestal člověk

.  

 Daniela Fischerová

 

       Jednoho dne medvěd již nechtěl být obyčejným hloupým medvědem. V jeho hlavě se zrodila myšlenka, že bude žít s lidmi, naučí se všemu jako lidé a tak se sám  přemění v člověka

 

         . Spřátelil se s mladým dřevorubce. Ráno šli do zimního lesa. Chlapec si  foukal na své ruce.

         

"Proč to děláš?" ptal se medvěd. "Zahřívám si ruce! odpověděl dřevorubec.  Medvěd souhlasně pokýval hlavou a dobře si to zapamatoval. Večer seděli u stolu a jedli polévku. Chlapec znovu foukal do lžíce s polévkou. 

 

        "Proč to děláš?" ptal se učenlivý medvěd 

         "Abych si zchladil polévku," vysvětlil mladík. Medvěd nechápal, ale dobře si to pamatoval. Po jídle dřevorubec zapálil oheň v peci, Znovu foukal, aby se rozhořeli třísky dřeva,

         „.  "Proč to děláš," ptal se učenlivý medvěd,

"Proto, aby oheň lépe hořel."

        Medvěd se  váhavě poškrábal za ušima.  V té chvíli chtěl mladík zhasnout svíčku a sfoukl ji. 

          "Proč to děláš?"  zasténal zoufalý medvěd.

         "No chci uhasit plamen"

 

        “Medvěd se rozzlobil , uhodil tlapou na stůl a rozkřičel se: "Neposmívej se mi! Jednou tvrdíš, že foukání rozehřívá, potom, že ochlazuje, že se oheň rozhoří a nyní  že foukání hasí! Možná jsi blázen nebo zklamaný člověk..

 

          Medvěd opustil chatu dřevorubce a odplazil se do své nory, Tak se medvěd nikdy nestal  člověkem.

z knihy Duhová jiskra