Proč se medvěd nestal člověkem

 Daniela Fischerová

 

       Jednoho dne se medvědovi znelíbilo být obyčejným hloupým medvědem. Vzal si do hlavy, že bude žít s lidmi, naučí se dělat všechno  jako oni a tak se taky stane  člověkem. Přidružil se k  mladému  dřevorubci, aby s ním sdílel lidský život a co nejdříve všechno uměl. Ráno spolu  šli do zimního lesa. Mladík našpulil rty a začal si foukat do dlaní.        

    "Proč to děláš?" ptal se učenlivý medvěd. 

   "Abych si  zahřál ruce." odpověděl chlapec.  Medvěd  pokýval hlavou a dobře si to zapamatoval.    

     Večer seděli u  polévky.  Mladík našpulil rty a  foukal na lžíci 

        "Proč to děláš?" ptal se učenlivý medvěd.

     "Abych si ochladil polévku," vysvětlil hoch. Medvěd tentokrát hlavou nepokýval, naopak, trošku jí zavrtěl,jako by se divil, a i to si dobře zapamatoval. 

    Po jídle chlapec  zapálil v kamnech. Našpulil rty a foukal do třísek.        

    „Proč to děláš?" ptal se učenlivý medvěd. 

     "Aby se plamen rozhořel."

     Medvěd si bezradně podrbal ucho.  Vtom mladík  našpulil rty a chtěl sfouknout svíčku. 

          "Proč to děláš?"  vyjekl  zoufalý medvěd. 

         "Přece abych zhasil  plamen. 

         Tak to už bylo na medvěda moc. Praštil  tlapou o  stůl a rozkřikl se: 

     "Ze mne si nikdo nebude tropit šašky!  Jednou tvrdíš, že foukání ohřívá, pak zas, že ochlazuje,  že se oheň po něm rozhoří - a teď mi chceš namluvit, že zhasne! Buďto jsi blázen, nebo jsi lhář!" 

          Opustil chalupu a vlezl do doupěte. A tak se medvěd nikdy nestal  člověkem.