Kobylky v polévce
V jedné jeskyni na opuštěném místě v pouštní oblasti žila skupina mnichů. Jeden z nich byl ještě mladý a život jejich komunity teprve poznával. Jednou přišel za starým moudrým mnichem:
„Otče“, oslovil ho, „ty víš, že už to bude skoro rok, co žiju v téhle poušti. A za tuto dobu šestkrát nebo sedmkrát přiletěly kobylky. Ty víš, jakou jsou pohromou, protože vlezou všude, dokonce i do našich jídel. Jak to můžeš vydržet?“
Starý muž, který žil v poušti už čtyřicet let, mu odpověděl takto:
„Zpočátku , když mi vlétla jediná kobylka do polévky, vyhodil jsem všechno. Když uplynul nějaký čas, tak jsem vždycky při náletu kobylek všechny kobylky spadlé do polévky vylovil a polévku snědl. Ještě o něco později jsem jedl všechno, kobylky i polévku. A teď, když se snaží kobylka z polévky utéci, strčím ji tam zpátky.
Časem si člověk zvykne na všechno a přináší mu pokoj i to, co je ve své podstatě nepříjemné. Někdo si dokonce začne vážit i vlastních chyb.
z Příběhů pro potěchu duše - Bruno Ferraro