Lvíček a koza
Malý lvíček se kdesi v divočině ztratil své matce lvici a ujalo se ho stádo koz. Kozy ho živily mlékem a lvíček putoval všude se stádem. Samozřejmě si myslel, že je také koza. Mečel jako koza, a když povyrostl, začal se pást na trávě.
Jednoho dne se nedaleko objevil lev a chtěl si k snídani ulovit kozu. Všechny kozy se dalo na útěk a lvíček s nimi – myslel si přece, že je koza. Dospělému lvu přišlo divné, že se mládě patřící k jeho druhu chová jako koza, a rozhodl se prozkoumat , co za tím vězí. Chytil lvíčka a ten začal žalostně mečet: „ Nech mě,
neubližuj mi, já jsem jen malá ubohá kozička.“Dospělý lev povídá: „ Co to vykládáš za nesmysly! Ty jsi přece lev jako já!“ Ale lvíče pořád jen naříkalo a nechtělo mu věřit. Starého to přestalo bavit, popadl malého za krk a odnesl ho k tůni. „Podívej se na sebe a řekni mi, jestli vypadáš jako koza!“ A tak konečně lvíček poznal svůj omyl. Přestal se chovat jako koza a začal se chovat jako lev.
Poučení – Podobenství o lvíčku-koze ukazuje, jak falešná představa o vlastní přirozenosti brání člověku poznat svou pravou povahu a vede ho dokonce k tomu, aby ji popíral. Naše átmá /já/ je Bůh sám. My si ovšem myslíme, že Bůh je daleko a my že jsme ubozí hříšní tvorové. Chceme-li poznat své pravé já, musíme nahlédnout do vnitřního zrcadla,své duše.Toho se mnozí lidé bojí a záměrně před svým obrazem zavírají oči. Přitom je nám určeno ujmout se svého Božího dědictví. Jenomže mnozí z nás namísto toho nebo žalostně promrhávají život.
Otištěno v knize Viliama Politikoviče Touha po absolutnu citace z knihy Paramhans šrí Mahéšvaránda – Skryté síly v člověku
