První vlaštovka jaro nedělá

Bohatý jedináček po otcově smrti začal plnými doušky užívat světa. Napřed bral z hotového. Ale i nejhlubší skrýš mívá dno. a měla ho i jeho pokladna. Když byla prázdná, začal prodávat co se dalo. Nejprve pole, potom nábytek, šatstvo, zařízení domu, pak dům sám, Nakonec mu zbyly jen jedny lehké šaty a plášť, naštěstí v době, kdy se zima chýlila ke konci. Oteplilo se a z jihu přiletěla první vlašťovka, jaro bylo podle všech příznaků už za dveřmi. Nu co, řekl si marnotratník, nač mi bude v létě plášť? A šel a prodal i plášť.

Ale hned vzápětí udeřily znovu mrazy, zafičel studený vítr a náš lehkomyslník se choulil a mrzl a mrzl. Jednoho dne nalezl na cestě

znovu vlašťovku. Byla zkřehlá právě  tak jako on sám:"Vidíš chudinko!" politoval ji napřed, ale hned vyčítavě dodal: "Vidíš, jak jsi hloupá! Nebýt tebe, nemrzl bych ani já." A hned mu bylo o něco tepleji, že mohl vlastní hloupost svést na někoho druhého.

Filozof Aristoteles z tohoto příběhu vyhmátl mravní jádro a vyjádřil ho příslovím První vlašťovka jaro nedělá, která padne jako ulitá na tisíce jiných případů, první jednička ve škole ještě neříká jaké bude vysvědčení, první úspěch v práci ještě nezaručuje, že i konečný výsledek bude dobrý. a tak dále a tak dále...

čerpáno z knihy Zakopaný pes autoři Bedřich Fučík a Jindřich Pokorný str.187