Veselá mysl

Veselá mysl je laciný lék (a prý i omlazovací prostředek)

Jedna stárnoucí dáma dostala nápad, že se dá vyfotografovat. Vydala se tedy k fotografovi. Sedla si před fotoaparát s tvrdým, zasmušilým a přísným obličejem. Fotograf vystrčil hlavu a řekl: "Prosím, jen trochu veseleji."

Pokusila se o to, ale mrzutý a tvrdý výraz tváře i očí zůstal stejný.

"Musíte se tvářit veseleji", opětoval naléhavěji fotograf klidným, ale pevným hlasem.

Paní odpověděla: "Myslíte, že osamělá stará žena může na jediný pokyn vypadat vesele a tvářit se přívětivě, když jí to přikážete? Mäjí-li oči zářit a obličej být veselý, musí přece přijít něco zvenku."

"Ale naopak", odvětil fotograf. "Ne zvenku, ale zevnitř to musí přijít. Pokuste se o to ještě jednou".

Jeho slova zněla povzbudivě a stará paní se znovu pokusila o úsměv s mnohem lepším výsledkem.

"Tak je to správně, vypadáte hned o dvacet let mladší!" zvolal fotograf.

Paní odcházela domů se zvláštním pocitem v duši. To byla první poklona od té doby, co jí zemřel muž. Zanechala v ní příjemný pocit teplého blaha.

Když byla fotografie za několik dní hotová, sama se divila, jak byl její obličej prozářen. Rozhodla se tedy usmívat se i v běžném životě.

Když jsem to dokázala jednou, dokážu to znovu, řekla si. Začala se tedy více usmívat a i její okolí brzy postřehlo změnu. "Paní, vy vypadáte mladší a mladší. Ćím se to stalo?"

Ona odpověděla: "Ani sama nevím, tak nějak mi to přišlo. Člověk se potřebuje cítit trochu šťastný a je to tu."

Příběh od neznámého autora zaslala Jana